Utrácíte víc za knížky nebo za oblečení?

Utrácení mě trápí a trápilo vždycky. Kluci mi asi rozumět nebudou, ale znáte ten pocit, že vidíte nějaký parádní kousek a NUTNĚ ho potřebujete? Tak ten se mi zaplaťpánbůh podařilo eliminovat. Říkám si vždy, že když budu máte ten pocit i zítra, vrátím se pro něj. A když ne, kašlu na to. A opravdu tato metoda funguje, protože zatím jsem se vrátila jen pro jednu věc, ale ta už byla vyprodaná. :-)

Nicméně, nic není tak jednoduché a mojí ,,utrácecí" alternativou se staly knížky. Je to sice šlechetnější parketa, ale je zase prostorově náročnější. Doma už máme tolik knížek, že není kde je skladovat. Dokonce ani Kindle nepomohl. Jednak se mi elektronické knížky zdají stále drahé a zkrátka elektonika nevoní a nešustí po papíru. Beru si ho pouze na cesty.

Knížky pro mě představují útěk do jiného světa. Svět do kterého mohu jen nahlédnout  a zase se vrátit zpět nebo přeskočit jinam, když se mi tam nelíbí. Je to moje volba, jestli si vyberu psychologické drama nebo komedii.
Já si vybírám knížky intuitivně. Ovšem každou přečtenou knížku hodnotím na kosmas.cz, kde si často knížky kupuji ve větším množství nebo v Databázi knih na http://www.databazeknih.cz/

Hodně mě mrzí, pokud mi někdo řekne, že ,,čtení považuje za naprosto nudnou a nezábavnou činnost". a bohužel mám pocit, že u mladší generace je tahle věta stále častější. A i to o něčem vypovídá.

Tady je pár ukázek, co jsem v posledním měsíci koupila:

Předčítání psovi na Silvestra

Většina mých vrstevníků pojímá Silvestr trochu jinak než já. Vzhledem k tomu, že jsem celý rok mezi lidmi, období Vánoc a Silvestr si ráda užívám v klidu doma ,,na peci".
Opravdu mám někdy pocit, že se mi někteří lidé snaží vyhučet díru do hlavy, ale vím, že na všechny musím být milá a usměvavá. Snad tedy nebude vadit, když tady na blogu na rovinu napíšu, že po roce toho zkrátka máte plné zuby a oceníte klid a teplo domova. Silvestr prp mě vlastně nikdy nebyl moc významný. Vzhledem k tomu, že moc nepiji, kocovinu upřímně nesnáším a když všude kolem mě práskají ohňostroje, tak se mi dere dojetím smutek do očí, nevyžívám se v tu dobu v širší společnosti. A ani letošní rok nebyl jiný. Trávila jsem ho s mamkou, přítelem, kočkou a psem, který se ohňostrojů k smrti bojí. A tak je náš Silvestr vždy spíš ve znamená psa, který, zatímco práskají petardy,  ječí jak Viktorka u splavu. Letos jsme na to ale vyzráli.

Poly se snažila schovat pod otevřenou myčkou....

Těším se na Vánoce, protože...

Minulý rok jsem na Facebooku zjistila, že mezi přáteli mám i pár lidí, kteří Vánoce snad skoro až nesnáší. Spoustu lidí také vedou řeči, jak už to není ono. Všude spousta zmatku, stresu a že vše je jen o dárcích. Někdo mi i říkal, že Vánoce měly smysl jen když děti byly malé.
Já to ale rozhodně tak černě ale nevidím.

Na Vánoce se těším každý rok a čím jsem starší, tak tím o něco víc. Zkrátka pro mě jsou symbolem klidu a pohody. Nemá smysl remcat, že to tak není. Prostě jak se říká ,,jaký si to uděláš, takový to máš".
Jako malá jsem trpěla tím, že mě máma nutila jíst toho hnusnýho kapra a jíst rybí polévku, které jsem taky zrovna nepřišla na chuť, zatímco moje maminka si v ní vysloveně libuje. Naštěstí postupem času jsme přešly na alternativu, tedy mamka má rybí polévku, kapra a salát a já jakoukoliv jinou polívku, kuřecí řízek a salát.
Když jsem byla malá, měla jsem taky hlavu jako meloun z účasti táty na našich Vánocích. Táta s námi nežil a byl s námi jen párkrát do roka a pak na Vánoce. Jenže bylo to pořád takové zvláštní, najednou Vám do domácnosti vejde člověk, který má jiné názory a jiné zvyky. Vidíte, jak se přemáhají spolu vyjít, ale nejde to, strašně to drhne. Máte se přidat na stranu mámy, táty nebo se snažit být neutrální?! Ještě, že to zachránily ty dárky. Naštěstí z tohoto umělého rodinného setkání brzy sešlo.
V období puberty mi přišly Vánoce taky neskutečně dlouhé a nudné, stejně jako třeba ležení na pláži. Časem jsem tedy začala být protivná, což se k vánoční pohodě moc nehodilo. Teď je vše jinak.

Kluci v akci a škola vaření

Měla jsem tu čest se zúčastnit kurzu Čerstvé školy vaření, kterou organizují Ondra s Filipem z pořadu Kluci v akci. Vzhledem k tomu, že už jsem byla na kurzech vaření v kulinářském ateliéru Ola Kala (článek najdete tady), měla jsem jasnou představu, co od kurzu čekat.

K minulých Vánocům jsem dostala dárkovou poukázku od obchodního partnera pro dvě osoby do této školy vaření. Stále jsem to odkládala na potom, až jsem se na kurz dostala letos na podzim. Přiznám se, že jsem ze začátku byla trochu zmatená, protože na webu této školy nebyly žádné podstatné informace, termíny, ceny. Napsala jsem tedy na mailovou adresu, ze které mi po minutě přišla informace, že je nějaká chyba na serveru nebo co. Ty se tedy umí bránit před zákazníky! Řekla jsem si, že poslední možnost je jim zavolat a pokud mi to nikdo nezvedne, poukázka letí do koše a stávají se pro mě nesolidní firmou.

Hned druhý den mi ale přišel informačními mail s možnými kurzy i termíny. Protože s přítelem máme rádi jednoduchou kuchyni a nevyžíváme se v pokrmech, které se připravují několik hodin, vybrali jsme si kurz Lahůdky světa - v jednoduchosti je krása.
Kurz se konal v konferenčním centru (nikoliv v kuchyni) Chateau St. Havel, který najdete v Praze poblíž sjezdu z Jižní spojky na Krč.

Pomoc s podzimní únavou...

Tedy já vím, že poslední moje příspěvky nejsou v poslední době tak optimistické jako obvykle. Ale už podruhé za rok mám problém s takovou únavou, že si nevím rady. Proto se teď spíš já na vás obracím o radu.
Poprvé mě to potkalo v květnu. Umřela mi kočka, začala jsem mít špatnou náladu, navíc díky pracovní cestě do Bratislavy se mi podařilo přechodit chřipku a pak to přišlo...taková únava, jakou jsem snad nikdy nezažila. Tělo bylo plné síly, ale hlava jakoby nepatřila k tělu. Usínala jsem, kde se dalo, byla jsem celkově mimo, měla jsem problémy se soustředěním atd.. Pak jsem spala asi tři dny v kuse a najednou to bylo pryč během několika dalších dnů tak nějak samo.
A teď je to tady znovu. V předešlých článcích jste se mohli dočíst, že nevím, kam dřív skočit. Kolikrát jsem byla v práci až do jedenácti, tím pádem se ani pravidelné cvičení nekonalo. Pak opět následovala ranní cesta do Bratislavy a večer zase zpět. Potom opět nebyl čas na dospávání (workoholismus?) a v posledních dnech se mi neustále zavírají  oči apod. Ráno vstanu jsem fit a pak po obědě už bych zase spala. Nejhorší je, pokud jedu těch 30 km z práce autem pozdě večer a začne na mě padat taková únava, že se bojím, abych vůbec dojela domů. To se mi naštěstí stalo jen jednou. Ale těch 30 km mi přišlo jako několikahodinová cesta. Doma jsem se osprchovala a padla do postele.
Zoufalá jsem z toho tak, že jsem už i přes svůj odpor k lékům včera poslušně naklusala do lékárny a řekla si o vitamíny na únavu. Doporučili mi právě Koenzym Q10. Beru ho teprve druhý den, ale zatím účinek nepozoruji.
Máte s tím nějaké zkušenosti?

Zatím přeji dobrou noc, jdu zase spát :-/

Podzim

Původně se tento článek měl jmenovat, proč se těším na podzim, ale skutek utek... a objevila se u mě depka jak vrata. Přemýšlela jsem, jestli tento článek vůbec tvořit, ale tak k životu to také patří. Přestože jsem člověk pozitivní, v posledních dnech to na mě opravdu neskutečně padlo. Mám toho moc v práci, chodím pozdě domů, u vaření večeře se mi zavírají oči. Nestihla jsem v posledních 10 dnech vůbec cvičit, což mě hrozně mrzí, ale jednak zavírací doba ve fitku je ,,už" v devět večer  a pak mi nezbyla na cvičení žádná energie navíc. Přítel toho má ve škole také více než dost, takže přestože spolu sdílíme domácnost, skoro se nevidíme.

A co by v tu chvíli udělalo největší radost? Pořádně se vyspat. Dlouho, dlouho, dlouho a s vypnutým telefonem.

Nakonec si o spánek tělo řeklo samo a dnes jsem zalehla s teplotou a třeštící hlavou. Spala jsem několik hodin jako zabitá. A teď vím, že dostanu asi čouda od mamky a mých kamarádů, že neodpočívám, ale tahle malá dávka spánku mě neuvěřitelně nakopla do další práce :)

Takže teď už mám dost energie napsat, proč se těším na podzim..

Těším se protože..

Všude bude barevné listí, budu sbírat lesklé kaštany, na Ladronce budou lítat draci, vytáhnu všechny svoje barevné kabáty a svetry (nemám ráda podzimní davovou záplavu černé) a hodlám si podzim užívat. Už dokonce začínám přemýšlet nad vánočními dárky :)

A až konečně zazimuji zahradu, vrhnu se na šití. Někdo má pocit, že holka z kosmetické společnosti, kterou by měla za pár let zdědit by měla správně hrát golf na Bahamách, ale bohužel nebo spíš naštěstí tomu tak není. V létě se nejraději hrabu v záhonech a přes zimu šiju. Je ale pravda, že profesionálovi bych svoje šití nikdy, nikdy, nikdy neukázala, protože by to na něm mohlo zanechat hluboké následky. :))))

A na co těším ještě? Na ty dlouhé zimní večery, které hodlám trávit s teplým čajem s nohama v tlustých ponožkách a s knížkou v ruce. No fakt!

Tak dobrou :)

Kouzelný kouzelnický večer

Rozhodla jsem se  s vámi dnes podělit o jeden perfektní zážitek. Vlastně už jsem těch zážitků absolvovala víc. Chodím na kouzelnické večery. A je to paráda! Poslední kouzelnický večer se naposledy konal v restauraci Sweet 60´s, kterou vám tímto vřele doporučuji.

Akci pořádá pravidelně KIM klub Praha (zkratka kouzla-iluze-magie), kromě klasických jevištních show, dělají i večery s kouzelníky, který je plný mikromagie (kouzla pro malý počet lidí, většinou karetní). Večery se konají v restauraci, kde u každého stolu sedí několik lidí. Kouzelníci se u jednotlivých stolů po chvilce střídají a baví lidi svými triky.

Kouzelník Ray Salman

Mezi kouzelníky v KIM klubu patří opravdové kouzelnické hvězdy jako Richard Nedvěd, vynálezce trapnomagie,  kterého jste mohli vidět v Československo má talent, Ray Salman, který kouzlil například v pořadu Čápi s mákem nebo iluzionista Jiří Marek původně známý jako Mark Larsen, který je mistr v oboru a jmenovat bych mohla i další. Pokud chcete více informací, koukněte na http://www.kouzelnici.com/

Někdo kouzelníky rád nemá, ale garantuji vám, že na tomhle večeru se budete cítit parádně. A to nejen kvůli přítomnosti kouzelníků, ale i přátel, které si vezmete s sebou a skvělému jídlu. Jedná zkrátka se o dokonalou kombinaci hned několika věcí. Na tuto akci je nutné si předem rezervovat místa, v den konání je totiž absolutně plno. Vstup je dobrovolný, tím můžete i zhodnotit, jak se Vám akce líbila. :)

Kouzelník a mistr trapnomagie Richard Nedvěd

A jak jsem se ke kouzelníkům dostala? Jednoduše. Můj přítel je také členem klubu, ale pod přezdívkou Magog. Na rovinu přiznávám, že na kouzlení mě i sbalil. :)
Občas se mě lidé ptají, zda-li vím, jak se některá kouzla dělají a zda-li mi je přítel prozrazuje. Takže odpověď je ne, že i kdyby chtěl, tak nesmí a já to plně respektuji. A upřímně řečeno, ani je nechci znát, protože v okamžiku, kdy princip znáte, není to už zkrátka kouzlo, ale jen obyčejný hmat.

Kouzelník Honza Komberec

Fotky fotil Jiří Marek. Facebookové stránky najdete zde https://www.facebook.com/kouzelnici

Nezapomeňte se kouknout také na video s Ríšou :)