neděle 16. prosince 2012

Těším se na Vánoce, protože...

Minulý rok jsem na Facebooku zjistila, že mezi přáteli mám i pár lidí, kteří Vánoce snad skoro až nesnáší. Spoustu lidí také vedou řeči, jak už to není ono. Všude spousta zmatku, stresu a že vše je jen o dárcích. Někdo mi i říkal, že Vánoce měly smysl jen když děti byly malé.
Já to ale rozhodně tak černě ale nevidím.



Na Vánoce se těším každý rok a čím jsem starší, tak tím o něco víc. Zkrátka pro mě jsou symbolem klidu a pohody. Nemá smysl remcat, že to tak není. Prostě jak se říká ,,jaký si to uděláš, takový to máš".
Jako malá jsem trpěla tím, že mě máma nutila jíst toho hnusnýho kapra a jíst rybí polévku, které jsem taky zrovna nepřišla na chuť, zatímco moje maminka si v ní vysloveně libuje. Naštěstí postupem času jsme přešly na alternativu, tedy mamka má rybí polévku, kapra a salát a já jakoukoliv jinou polívku, kuřecí řízek a salát.
Když jsem byla malá, měla jsem taky hlavu jako meloun z účasti táty na našich Vánocích. Táta s námi nežil a byl s námi jen párkrát do roka a pak na Vánoce. Jenže bylo to pořád takové zvláštní, najednou Vám do domácnosti vejde člověk, který má jiné názory a jiné zvyky. Vidíte, jak se přemáhají spolu vyjít, ale nejde to, strašně to drhne. Máte se přidat na stranu mámy, táty nebo se snažit být neutrální?! Ještě, že to zachránily ty dárky. Naštěstí z tohoto umělého rodinného setkání brzy sešlo.
V období puberty mi přišly Vánoce taky neskutečně dlouhé a nudné, stejně jako třeba ležení na pláži. Časem jsem tedy začala být protivná, což se k vánoční pohodě moc nehodilo. Teď je vše jinak.


A dneska? Řekla bych že od září se v  práci nikdo nezastavíme a jedeme jak motorové myši. Vždycky, když máme pocit, že víc práce už mít nemůžeme, další se k tomu přidá. Vysloveně fascinující! Tím pádem začátkem prosince, jak se říká, už tak trochu ,,padáme na hubu". Dárky sháním většinou už od září, takže mě netrápí předvánoční kroužení po obchodech. Taky je pravda, že většinu dárků koupím přes internet. V práci nás ke konci čeká ještě oficiální rozlučka, pro někoho je to asi večírek nebo tak, ale u nás to probíhá tak nějak slušně, neformálně. Je to prostě velká sranda u piva, vína nebo i čaje. :-) Poslední týden si hodně lidí už bere dovolenou, což většinou chci taky, ale vzhledem k dodělávkám v práci to nestíhám. Pak uděláme velký nákup, sbalím si svoje saky paky (píše se to tak?), knížky, kocoura, jeho pelíšek a velkou tašku dárků a odjíždím k mamce za Prahu. A tady, drazí přátele, začíná to nejlepší!!!



Přijedu, vybalím saky paky, knížky, kocoura, umístím mu pelíšek, dojdu do obýváku a tady to začne..... ,,Janičko, máš hlad? Můžu Ti něco udělat? Je Ti teplo, zima, chceš přinést deku? Pustíme pohádku nebo nějaký film? Zapálíme v krbu?" Aby bylo jasno, to není tak, že bych si z mamky chtěla dělat otroka, to je prostě typické chování a starostlivost mé maminky.
Ano, Ti z Vás, kteří již nebydlí s rodiči tohle chápou. Obskakování maminek. Trochu se až stydím to přiznat, ale je to velmi příjemné, když se o Vás někdo na chvíli zase stará, nemusíte vařit, nic. Ale samozřejmě se snažím nabízet pomoc, i když ta bývá většinou odmítána. Jediným mým úkolem je venčit psa nebo nosit jídlo z terasy domu a opačně. Lednice je totiž tak plná, že jídlo, které se nám už do ni nevejde skončí v chladu na terase.  Výhodou je i to, že s maminou máme stejné koníčky. Takže přes svátky běžně koukáme na DVD Hercula Poirota, Slečny Marplové, Teorii velkého třesku nebo třeba i Arabelu.  Další naší společnou vášní je čtení. A protože o svátcích se prostě brzy vstávat nemusí, tedy alespoň u nás, tak do noci čteme a čteme. Pěkně každá ve svém pokoji. Že je ta druhá vzhůru poznáme jen podle světla, které svítí pod dveřmi. Většinou je to ve stylu ,,ještě jednu kapitolu a jdu spát". Tedy tímto způsobem jdu spát první den většinou ve dvě ráno, další ve tři, pak ve čtyři. Nejdále se nám to podařilo dotáhnout až k šesté, kdy už jsme ale uznaly, že když slyšíme souseda, jak se chystá jít na ranní nákup, tak už je to přehnané.
Uprostřed svátků většinou odjedu na pár dní k příteli na chatu, kde je zase on se svojí rodinou. Chatička je to malá, ale většinu času stejně trávím přitisknutá zády ke kamnům, s kakaem a vánočkou. Abychom ale nebyli za lenochody, tak s se bou vezmu naší pejsku Poly, která nás tedy rozhodně sedět na zadku nenechá. O to je to ale příjemnější, když se vrátíme promrzlí z procházky a opět se jdeme nahřívat.
Po několika dnech se opět vracíme k mamce a jíme, spíme, bavíme se, čteme si.
Po tom neskutečném zápřahu, který máme v práci, je zkrátka tohle obdob cca 10 dní jako ráj, kdy naberu novou energii, vyspím se zase dosyta za celý rok zpátky! A takhle se na vánoční svátky musí!

Už aby to bylo, těším se jak malá . :-)




5 komentářů:

  1. Veľmi krásne sa to číta. Prajem pokojné Vianoce!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc :) Přeji vše nejlepší do nového roku.

      Vymazat
  2. Mám to spíš naopak =o)

    Více jsem si Vánoce užila jako malá. Teď většinu dárků znám, protože jsem si je musela sama koupit a už tam chybí to překvapení.

    Přeji krásný zbytek vánočních svátků =o)

    JK

    www.kratja.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No ale to je taky pěkný kupovat si dárky, ne?:)
      Přítel mi dokonce jednou říkal, že v pubertě si část dárků kupoval sám a zabalil si je pod stromeček,a by mu bratr záviděl, že toho dostal víc :)))

      Vymazat
  3. moc hezky napsané, taky se na vanoce tesim rok od toku vííc:))

    OdpovědětVymazat